WYD_Čechy krásné, Čechy naše

Od včerejška už zase chodím po tý naší český zemi :) Nějak nebylo v posledních dnech kdy napsat něco do blogu, čímž se vám omlouvám.. Totiž-ve čtvrtek jsme se přestěhovali do Country clubu, kterej byl od city vzdálenej asi 2 hodiny cesty, takže jsme museli naplno využívat času a pro internet se ho moc nenašlo...:)

Ale i ty poslední dny byly super. V Country clubu nám vařili český jídla a fakt jsme si pochutnávali :) Taky jsme si zatancovali na český lidovky, ve městě jsem ještě navštívila mořský akvárko, čínskou zahradu a taky mýtami opředenou čínskou tržnici :) Tam se totiž sehnalo všechno a velmi levně.. Není divu, že tam většina nakoupila všechny suvenýry a dárky domů :)

Chtěla bych vám aspoň trochu podrobnějc popsat cestu domů. Ta totiž byla velice originální :)

V neděli jsme se vydali do Strahfieldu, kde jsme si dali do garáže našezavazadla. Někteří jeli do city a někteří zůstali ve Strahfieldu, protože se jim do city už moc nechtělo, nebo už neměli moc peněz (jako třeba já :D). Takže jsme jentak bloumali až nadešel večer, kdy jsme po počátečních zmatcích s údajnou českou mší, která nakonec nebyla, odjeli na letiště. Naše skupinka, vyrazivší 28.7. čítala pouhých 16 členů, ale to neznamenalo, že by o zábavu byla nouze :)

Na letišti jsme přenocovali. Bylo to docela v pohodě, dokonce jsem spala i několik hodin :) Šli jsme na check-in a porůznejch bezpečnostních kontrolách. Se mnou měli nějaký problémy. Nejdřív mi z batohu vyhodili Vegemite (achjo a já tak chtěla, aby ten hnus naši taky ochutnali..) a pak i Nutellu. Jenže i po dalším rentgeu s tim batohem nebylo něco v pořádku, takže už podruhý mi chlápek vyrovnal všechny věci z batohu ven, viděl můj bordel, až nakonec našel kuchyňskej nůž, tkerej jsem si nějak zapomněla vyndat :))))

Neva, no..Pak jsme trajdali po duty free shopech. Nalodili jsme se v 7.30, vstříc 10ti hodinám v letadle. Většině to docela uteklo, filmy byly dobrý a jídlo dokonce taky. Dorazili jsme do Soulu, kde na nás čekal místní kněz, pocházející ze Španělska, s cedulkou WYD Czech pilgrims v ruce..To ptoěší :) Poradil nám, jak se dostat do hotelu, jeli jsme tam asi 3 minuty autobusem, takže pohoda.

Přivítal nás Hyatt, hotel, kde jsme měli přespávat. Rozdělili jsme se do pokojů, vyfasovali poukazy na večeři a snídani a šli se ubytovat. Pokojíčky byly krásný, hlavně velký postele, super koupelna a i funkční klimatizace. Kdyby tam nebyla, tam bysme tam vedrem asi pošli. Ale co, byla potřeba si zvykat do Čech, teploty byly srovnatelný, ale v Koreji byla o dost větší vlhkost. Došli jsme si na večeři formou švédských stolů, která skýtala plno dobrůtek.

Většina z nás si šla zaplavat do bazénu. Tady začíná dobrá story-prostě Češi se nezapřou :-) Začalo to už tim, že jsem se rozhodla vydat se do bazénu už v županu a tím pádem sjet 3 patra výtahem. Jela jsem ještě s Verčou, protože všechno bylo na kartu-pokoje i výtah :) Dobrý, to bude chvilka, nikoho nepotkáme, říkám si. Ovšem-omyl. Cestou k výtahu jsme potkali několik lidí a ve výtahu jsme jeli s nějakým mladíkem, kterej byl značně vytlemenej. No,co se dá dělat :) Bylo nás už několik v bazénu, když v tom přijde Jenda s Pavlem, oba oblečení, Pavel v pohorách. Plavčice na ně kouká jak na zjevení a vysvětluje jim, že se musej převlíknout. Nevim, jak si to představovali, jestli se snad chtěli převlíkat přímo u bazénu :))) Neva. Jelikož narozdíl od poctivých Asiatů nemáme koupací čepici, plavčice nám rozdává gumičky na stažení vlasů. Dostal ji i Jenda a nakonec i Pepa, kterej přišel poslední, takže jsme ho už poslali rovnou za plavčicí, která z nás už byla docela vysmátá. Pak nás několikrát vyhazovala z plavecký dráhy, protože jsme buď plavali v blbým směru nebo tam krandali. Následovalo ještě několik zážitků, který ale asi nejsou až tak moc publikovatelný, abych někoho neurazila :)) Tak kdyžtak na požádání :)) Na několik minut jsme taky zablokovali vířivku, bylo to super :) Když už jsem měla pocit, že jsem dostatečně vykoupaná, rozhodla jsem se, že vezmu župan a půjdu do pokoje si dát sprchu. Přijdu k pokoji, zvonim...a nic. Kurnik, kartu má Verča, která tam evidentně není. Začala mě jímat hrůza při představě, kde ji v tom županu budu hledat. No co, když už trapas, tak pořádnej. Sjela jsem do přízemí, všichni slušně oblečení, jen já v županu. Nejistě jsme se rozhlížela kolem, snad Verču objevím. Hurá, seděla kousek od výtahu s Kubou a Lenkou. Ty ze mě měli samozřejmě výtlem největší :) Ale kartu jsem měla a šla jsem si dát tu vytouženou sprchu a taky si umejt vlasy.

Po všech těchto procedůrách jsem jela za Verčou,Kubou a Lenkou, který prej půjdou do baru. Přijdu do baru, oni si tam už sedí a užívají si alkoholických nápojů :)) Dobře, i já jsem si něco dala, ale byli jsme všichni nějak unavení a tak jsme šli brzy spát :) Usnula jsem ani nevím jak a když jsem se probudila, tak už bylo ráno..Takhle dobře jsems e už dlouho nevyspala..Nejnádhernější asi bylo, když jsem se po třech tejdnech nestrojila do totálně promrzlejch věcí...Enjoyyy!

Nasnídali jsme se dosyta a pak se odebrali do jedné hotelové místnosti na mši sv. s knězem, který na nás včera čekal na letišiti. I my jsme měli v naší skupince kněze, takže mše byla vskutku mezinárodní, česko-latinská + požehnání v korejštině, které znělo asi takhle: chňůůů, chňééé, kééé, šááá, chjáá apod. :)))

Autobusem jsme odjeli na letiště, zase brouzdali po korejskejch duty free shopech,já objevila australský víno (jsem ho chtěla koupit už v australskym duty free, ale prodavač mi vysvětlil, že když přestupuju v Koreji, tak mám smůlu, že alkohol mít nemůžu..) který jsem vezla tátovi a všichni jsme se nemohli dočkat 11,5 hodin v letadle. Bylo to dlouhý.....................................asi takhle :)) Ale spíš delší. Přežít se to ovšem dalo.

40 minut před příletem se všech zmocnila euforie, že jsme už skoro doma, vždyť nějakejch 300 km, co to je :)) Pozorovali jsme krajinu v Polsku a následně i v Čechách. To byla krása! Stejnak bych někde jinde než u nás bydlet nechtěla :)) V Praze na letišti jsme si počkali na zavazadla a pak šli vstříc našim rodičům. Vyhlížím mamku, kterou jsem ovšem nějak nemohla najt, i když jsme si před chvíli volaly a domluvily se, že tam bude čekat. Volám jí a zjišťuju, že nečeká v příletový hale na Terminálu 1, ale na Terminálu 2..Prostě moje mamka :)))))))

Z Austrálie se mi fakt nechtělo. Ne, že bych se netěšila na rodiče a kamarády, ale spíš šlo o to, vrátit se do tej reality.. Tam člověk řešil maximálně to, co si dá k snídani a že je zas zima.. Taky ho provázely krásný zážitky, seznámil se super lidma..Ale všechno hezký prostě jednou končí a nejinak to je s naší poutí do Austrálie :) Takže nezbejvá než vděčnost Bohu a lidem, kteří na mě doma mysleli..DÍKY!!